Iškatrah

Růst křídlatců podle věku

První ( mírně zdařilé) pokusy o let – přibližně mezi 4.-5. dnem, kolem 3. dne u Malých střel

Dosažení velikosti pro let – kolem 2-3. měsíce (Nebeský strážce, Postrach noci), 4. měsíce (Válečná píseň, Andělské křídlo) a mezi 5.-6. měsícem (Malá střela, Šarlatový květ)

Úplná samostatnost (ve volné přírodě) – kolem 3.-4. měsíce

Chrlení ohně (u Šarlatových květů) – přibližně v době dosažení pohlavní dospělosti

Pohlavní dospělost – kolem 7. měsíce

Dosažení plné velikosti – 9.-10. měsíc

 

Po vylíhnutí jsou větší poddruhy křídlatců vysocí přibližně ke kolenům průměrného člověka, menší druhy mu dosahují zhruba do půlky holení nebo i níž. V prvních dnech po vylíhnutí nastává období relativně prudkého růstu; do dvou týdnů by i menší druhy měly dosahovat člověku přinejmenším po pas. V tomto období se mezi mladým křídlatcem a jeho letcem vytváří nejhlubší pouto, stále ale není nijak závratně pevné; křídlatec ke svému letci lne spíš jako k rodiči než jako k druhovi.

Po druhém měsíci přichází jakási „puberta“, tedy období odcizení od letce. Mezi třetím a čtvrtým měsícem života se divocí křídlatci docela osamostatňují od svých rodičů a stejně tak v této době vrcholí nezávislost na letci a vzdor vůči němu. V této „době osamostatnění“ je křídlatec velký přibližně jako dospělý člověk (záleží na poddruhu; větší poddruhy jsou samozřejmě i o polovinu větší a je možné je začít sedlat).

Když mine přibližně polovina čtvrtého měsíce křídlatcova života, začíná se jeho vztah k letci znovu utužovat a křídlatec považuje letce za svého druha a partnera; oproti divokým křídlatcům ani nevyhledává partnery opačného pohlaví vlastního druhu – proto není příliš časté, aby se letečtí křídlatci mezi sebou pářili. V tomto období se také růst křídlatců zpomaluje; právě z tohoto důvodu dosahují své plné velikosti až kolem devátého až desátého měsíce života.

I přes poměrně velkou inteligenci a oddanost křídlatců je nutno mít stále na paměti, že jsou to „jen“ zvířata a také že jejich vztah k letci se vyvíjí a proměňuje postupem času; není tedy dobré myslet si, že pojmenování znamená okamžitou a celoživotní křídlatcovu věrnost a oddanost, stejně jako není dobré stavět jejic inteligenci na úroveň té lidské.

Mol knižní

Třída: spiritum

Vzhled: Mol knižní, někdy nazývaný zkráceně jako knihomol, tráví většinu svého života coby neviditelná bytost – pozor, ne však nehmotná. Nanejvýš se ukazuje v podobě šedavé poloprůsvitné siluety, víc však nic. Jeho pravá podoba nebyla dlouho známa, až nedávno se ukázalo, že mol se do jisté míry podobá pásovci – jeho hřbet je pokryt tvrdými deskami, z nichž vyrůstají krátká chapadýlka. V případě ohrožení se knihomol stočí do klubka a je chráněn právě těmito deskami, chapadýlka mu pak zajišťují alespoň minimální pohyb. Zpod těchto pevných rohovinových desek trčí molu dlouhé chlupy bílé barvy, které pokrývají jeho boky a břicho. Hlavu má úzkou a plochou, s tlamou plnou drobných zubů. Mimo chapadel oplývá šesti silnými končetinami s tlapami zakončenými tupými drápy. Podle všeobecných předpokladů je barva knihomolů převážně šedá, s tmavě šedým hřbetem, světle šedými končetinami a bílou srstí na břiše a bocích.

Potrava: Knihomol se živí informacemi a to jak ve slovní, tak v tištěné formě.

Výskyt: Převážně knihovny, ale vyskytuje se i na různých vzdělávacích či výzkumných institucích. Často doprovází inteligentní jedince se zálibou v informacích a vědění.

Chování: Knižní mol je spiritum obávané zejména mezi milovníky knih, z nichž vstřebává informace – tedy svou potravu. Informace, které knihkmol pozře, totiž z knihy nenávratně zmizí a kniha samotná se potom často docela rozpadne. Pravdou však zůstává, že molům docela bohatě postačí i informace v podobě mluvené a pokud jsou jimi dostatečně zasyceni, nevyhledávají už další psanou potravu. Navíc opravdu nenasytní jsou jen mladí moli, v dospělosti jim postačí jedna či dvě věty denně k naprosté spokojenosti.

Problémem je, že knihomolové nechtějí jednu informaci dvakrát, nikdy tedy nevstřebají text ze dvou stejných knih, ale neuspokojí je ani dvě stejné informace vyřčené. Jejich hlad proto dokáží ukojit jen opravdu inteligentní lidé s širokými vědomostmi.

Knihomolové se rozmnožují jednou za dva roky, a to velmi zvláštním způsobem; z původního jedince se odtrhne klubko chapadélek a vytvoří jakýsi zámotek, v němž se po několika týdnech vyvine nový jedinec. Dožívají se přibližně dvaceti let, přičemž dospělosti dosahují v jednom a půl roce. Chvíli po smrti (pokud se včas nezakonzervuje, nejčastěji za pomocí magie) se rozpustí a zbyde po nich dočasně vyšší koncentrace sakhy na jednom místě.

Využití: Dospělí moli se dají využít jako chodící knihovny, protože při správné otázce odrecitují doslova potřebnou informaci – řadí se totiž k těm několika druhům spirit, která dokážou mluvit, byť moli jen opakují již známé pasáže. Z jejich krunýřů se dá vyrobit zvláštní vzácné a nesmírně drahé brnění. Prakticky každá část jejich těl je vysoce ceněná mezi kouzlotkalci.