Fauna Iškatrahu

Mol knižní

Třída: spiritum

Vzhled: Mol knižní, někdy nazývaný zkráceně jako knihomol, tráví většinu svého života coby neviditelná bytost – pozor, ne však nehmotná. Nanejvýš se ukazuje v podobě šedavé poloprůsvitné siluety, víc však nic. Jeho pravá podoba nebyla dlouho známa, až nedávno se ukázalo, že mol se do jisté míry podobá pásovci – jeho hřbet je pokryt tvrdými deskami, z nichž vyrůstají krátká chapadýlka. V případě ohrožení se knihomol stočí do klubka a je chráněn právě těmito deskami, chapadýlka mu pak zajišťují alespoň minimální pohyb. Zpod těchto pevných rohovinových desek trčí molu dlouhé chlupy bílé barvy, které pokrývají jeho boky a břicho. Hlavu má úzkou a plochou, s tlamou plnou drobných zubů. Mimo chapadel oplývá šesti silnými končetinami s tlapami zakončenými tupými drápy. Podle všeobecných předpokladů je barva knihomolů převážně šedá, s tmavě šedým hřbetem, světle šedými končetinami a bílou srstí na břiše a bocích.

Potrava: Knihomol se živí informacemi a to jak ve slovní, tak v tištěné formě.

Výskyt: Převážně knihovny, ale vyskytuje se i na různých vzdělávacích či výzkumných institucích. Často doprovází inteligentní jedince se zálibou v informacích a vědění.

Chování: Knižní mol je spiritum obávané zejména mezi milovníky knih, z nichž vstřebává informace – tedy svou potravu. Informace, které knihkmol pozře, totiž z knihy nenávratně zmizí a kniha samotná se potom často docela rozpadne. Pravdou však zůstává, že molům docela bohatě postačí i informace v podobě mluvené a pokud jsou jimi dostatečně zasyceni, nevyhledávají už další psanou potravu. Navíc opravdu nenasytní jsou jen mladí moli, v dospělosti jim postačí jedna či dvě věty denně k naprosté spokojenosti.

Problémem je, že knihomolové nechtějí jednu informaci dvakrát, nikdy tedy nevstřebají text ze dvou stejných knih, ale neuspokojí je ani dvě stejné informace vyřčené. Jejich hlad proto dokáží ukojit jen opravdu inteligentní lidé s širokými vědomostmi.

Knihomolové se rozmnožují jednou za dva roky, a to velmi zvláštním způsobem; z původního jedince se odtrhne klubko chapadélek a vytvoří jakýsi zámotek, v němž se po několika týdnech vyvine nový jedinec. Dožívají se přibližně dvaceti let, přičemž dospělosti dosahují v jednom a půl roce. Chvíli po smrti (pokud se včas nezakonzervuje, nejčastěji za pomocí magie) se rozpustí a zbyde po nich dočasně vyšší koncentrace sakhy na jednom místě.

Využití: Dospělí moli se dají využít jako chodící knihovny, protože při správné otázce odrecitují doslova potřebnou informaci – řadí se totiž k těm několika druhům spirit, která dokážou mluvit, byť moli jen opakují již známé pasáže. Z jejich krunýřů se dá vyrobit zvláštní vzácné a nesmírně drahé brnění. Prakticky každá část jejich těl je vysoce ceněná mezi kouzlotkalci.

Agaru modrý

Třída: pták

Vzhled: Agaru je poměrně běžný ietherijský dravec. Je velký přibližně jako jestřáb a podobá se mu i tvarem těla; je to spíš štíhlý než robustní pták, s vyrovnanými proporcemi včetně délky křídel. Jeho tělo pokrývá tmavě šedé peří, na hlavě a krku o něco tmavší; na ocase má pak agaru tmavě modrý proužek. Taktéž dlouhá brka na křídlech dospělých samců bývají modře lemována – odtud druhový název zvířete. Oči má agaru jasně černé.

Potrava: Maso ulovených zvířat; ve své horské domovině si troufne i na větší zvířata, většinou však loví menší savce a ptáky.

Výskyt: Hory především na jihu Ietherie, také horské oblasti v jiných zemích. Nemá rád příliš velkou zimu, a tak se zdržuje spíš v nižších horských oblastech a údolích; na druhou stranu v nížinách se nevyskytuje vůbec.

Chování:  Agaru je relativně společenský dravec; na rozdíl od jiných horských predátorů, kteří loví samostatně, tvoří agaru skupinky o čtyřech až šesti členech, kteří jsou si navzájem příbuzní; většinou jde o rodiče a mláďata z jedné snůšky, ale klidně i o sourozence z několika snůšek. Hejno se dělí o kořist, vzájemně si pomáhá při hlídání vajec i výchově mláďat a snáze ubrání i své teritorium, které bývá poměrně rozlehlé.

Tito ptáci tvoří pevné, do konce života trvající partnerské svazky. Páří se jednou za dva roky, přičemž do vysoko uloženého hnízda z větviček a drobných kamínků snášejí dvě až tři modrošedě mramorovaná vejce. Mláďata se líhnou holá přibližně po měsíci, plně dorůstají během dalších pěti měsíců.

Agaruové se hlasově projevují velmi specifickým zvukem podobným syčení – někdy jsou proto nazýváni „hadími ptáky“.

Využití: Modrošedé peří agaru je oblíbenou ozdobou zejména u elfů.