Náboženství Ietherie

Každá z ras obývajících Ietherii má vlastní rozmanitou kulturu, historii a mytologii – a ovšem také náboženství. Těch je víc než pár, neustále vznikají nové sekty a menší náboženské skupiny a svůj vliv mají také země na jihu, odkud do Ietherie proudí kultura jiných ras. Proto si zde pro začátek vyjmenujeme několik základních pro inspiraci.

 

Křesťanství

Proniklo do Ietherie a do Iškatrahu vůbec spolu s lidmi z našeho světa – a kupodivu zde přežilo, i když v poměrně zvláštní podobě. Křesťané jsou zde spíš sektou, výrazně menšinovým a čistě lidským náboženstvím, které se vyznačuje především vysokou nesnášenlivostí vůči nelidským rasám. Ve městech už prakticky vymizelo, ale na venkově se místy ještě drží.

 

Čtyřbožství

Asi nejrozšířenější víra Ietherie vychází z principu čtyř živlů – země, ohně, vody a vzduchu. Každý jednotlivý živel reprezentuje jeden bůh, společně pak tvoří svět jako takový a všechno živé i neživé na něm. Fergos je bůh země a má podobu kentaura s rusými vlasy a ryšavou koňskou polovinou těla; tento bůh se objevuje zejména v mytologii medvědědů, kteří věří, že právě on daroval prvnímu medvědědu řeč poté, co mu tento praotec medvědědů pomohl v boji s obrovským jeskynním gryfem. Kwakalosiwae je bůh vzduchu, má hlavu černého orla a místo rukou pařáty; mezi uctívače tohoto boha patří kupodivu především pralesní elfové, v Ietherii se netěší přílišné popularitě. Bohyní vody – a vlastně jedinou bohyní z této elementární čtveřice – je Ythaala, která se honosí horní polovinou těla krásné mladé ženy se zelenými vlasya žlutýma očima a dolní polovinou těla čtyřnohé šupinaté říční obludy; tato bohyně je spojována se smilstvem, lhaním a podvody a většinu jejích uctívačů tvoří lidé. Posledním bohem z této čtveřice je pak Oregaš, v současné Ietherii už prakticky zapomenutý bůh čistého ohně; jeho podoba není známa, ostatně i jeho jméno je jen výraz pro oheň převzatý z jazyka pradávné podzemní rasy tagretai.

 

Přírodní duchové

Víra typická především pro elfy tvrdí, že vše ucelené v přírodě – každý les, řeka, pohoří, atd. – má jakousi duši, přírodního ducha, který daný celek představuje a charakterizuje a je vlastně antropomorfní personifikací onoho celku; pozor, skutečně se jedná o celek, neznamená to, že každý strom v lese má svou duši. Tito přírodní duchové sdílejí jména celků, které zastupují. Na tuto víru často přistupují i zástupci jiných ras, především lidé, pokud mají to štěstí a stanou se šamany; neznamená to ale, že každý elf nutně věři v přírodní duchy.

 

To je zatím vše – stabilní základ, na kterém v budoucnu možná budou přibývat další dodatky.

Comments are closed.